HADE terapie

Harmonizační a relaxační HADE terapie

HADE = Hlas-Alikvot-Dech-Energie; souvislostní vzorec: Hlas=Alikvotní harmonizační vibrace, Dech=Energie

Harmonizační a relaxační HADE terapie vychází z podstaty fyzické i psychické potřebnosti ventilace (Movement Therapy), z tradiční i neverbální dechové terapie (Cornelis Veening) a z celostního přístupu ke člověku z hlediska metodických postupů Elsy Gindler. Výcvik je veden systémem souvislostního propojování tří základních terapeutických technik, které jsou postaveny na dechu, hlasu (hlasově-vibrační harmonizující rezonanci) a energii. V případě potřeby jsou využívány i konkrétní doplňující postupy vycházející z pohybové (podle metodiky Susanne Bartowitz), rytmizační (vnímaní spojitosti vnější produkované pulsace s pulsací vnitřní – tep srdce, emoční svalové či nervové stahy, třesy apod.) a především kontaktní terapie – od reflexních lokálních masérských technik (svaly, ruce, svalově-energetická centra na zádech, na šíji, hlavě ad.) po tělesné manipulace (především podle metody vycházející z postupů japonského mima a tanečníka Tanaky). Terapie tak různými postupy vyrovnává energetické hladiny jednotlivých uzlů či oblastí systému těla. Jedná se o širší harmonizující relaxační výcvik s cílem naučit účastníky kurzů techniky, kterými si pak budou moci alespoň do určité míry sami pomáhat a řešit některé své tělesné i psychické problémy.

Komplexní přístup terapeutického zaměření si klade za cíl obsáhnout všechny složky základních oblastí a úrovní fungování těla. Výcvikový program vede klienty jak k vědomému, tak mimosmyslovému odkrytí vlastních tělesných i duševních potřeb a pomocí konkrétních terapeutických postupů odstranit případné problémy, bloky (tělesné i duševní) apod. Využívá tak plný potenciál sebeléčivé síly těla a v konečném důsledku vede klienty k nalezení osobní harmonie a tělesné i duševní jednoty. Některé cviky či vzorce (dechové, pulsační, vizualizační) slouží k uvolnění vědomí: v rámci někdy až rituální schematičnosti urychlují celkové energetické vyvážení těla – uvolňují tok krve a energie v těle, harmonizují a čistí některé orgány, vyrovnávají stresové situace, pomáhají při záměrné energetické aktivaci ad. Kombinace všech metod v širokém záběru harmonizuje somatické a psychosomatické poruchy, probouzí životní energii, stabilizuje zdraví na fyzické i psychické úrovni, posiluje odolnost vůči vnějším i vnitřním stresovým faktorům, pomáhá při zbavování se závislosti na návykových látkách apod. V rámci většiny relaxačních i aktivačních terapeutických postupů je vedlejším produktem výcviku i zvyšující se schopnost soustředění pozornosti. Tato schopnost je pak cíleně podporována i některými konkrétními cvičebními postupy.

Výcvik je z větší části podporován hrou na akustické nástroje a zpěvem (alikvotní zpěv, „hrdelní“ zpěv, etnické bicí nástroje, indická rákosová flétna, shakuhachi, drnkací nástroj šajtholt ad.), což zvyšuje jak emoční prožitek, tak procítění terapeutických postupů či jednotlivých cviků.

Terapeut v rámci výcviku vždy vychází z individuálních potřeb klienta – tedy jeho vedení není direktivní, ale i v rámci skupinového výcviku vede klienty k hledání primární individuality. Kurzy jsou tedy vedeny v rámci rovnocenné spolupráce formou kontinuálního dialogu průběžně reflektujícího jak individuální potřeby a přání jednotlivých klientů, tak vlastní práci terapeuta.

HADE terapie je využívána jak ve skupinovém výcvikovém programu, tak v individuální práci s jednotlivými klienty. Skupinový výcvik záměrně využívá celou šíři uváděných terapeutických metod, aby účastníci kurzů načerpali co nejvíce praktických znalostí a dovedností (především konkrétních cviků a postupů).  Klienti jsou tak vedeni k větší samostatnosti v oblasti vytváření vlastní tělesné i duševní rovnováhy, energetické stability, schopnosti sami si diagnostikovat některé fyzické i duševní problémy a následně je řešit. V rámci společného výcviku se pak u většiny klientů postupně projevuje zvýšená vnímavost potřeby kolektivního, později všeobecně-sociologického harmonického vyvážení, kolektivního vědomí a obecné sounáležitosti, která je ve své podstatě nezastupitelná v rámci přirozeného včlenění jedince do společnosti. Toto „vědomí jednoty“ je cíleně rozvíjeno v rámci cvičebních postupů společným prostorovým rozmístěním do „pozice kruhu“ a to jak v rámci uvědomění si symboliky týmové jednoty (pro úspěch je potřeba, aby byl kruh kompletní a každá jeho součást plnila svou funkci – tedy malé části kruhu jsou v jeho podstatě stejně důležité, jako ty velké), tak z pohledu vlastní terapeutické funkčnosti (lepší spolupráce pravé a levé hemisféry a další harmonizační pochody – viz postupy psychologa a terapeuta C. G. Junga a jeho využití mandaly). Vytvoření kruhu v rámci skupiny je tedy samo o sobě terapeutickým nástrojem, který jak vizuálně, tak energeticky v podvědomí aktivuje vědomí klidu, jednoty, harmonie a sounáležitosti (zklidnění následně pomáhá mj. odkrýt vlastní emoce a následně je zpracovávat). Pozice účastníka ve středu kruhu (tedy ve středovém bodu mandaly) pak dává symbolicky (tedy vizuálně) i energeticky aktivační impulz, který ho vede k pocitu propojenosti s podstatou živoucí síly, k získávání psychické i fyzické energie a odolnosti, k povzbuzení samoléčivé síly těla ad. (viz princip „medicine wheel“ ad.).

„Uvědomování si společné jednoty ve skupině [...] přispívá ke 'sladění orchestru'. Každý v něm má svůj hlas a rozumí hlasům ostatních. To vytváří společnou melodii, souzvuk, soulad orchestru. [...] Lidem dává pocit sounáležitosti s okolím a současně pocit vlastní jedinečnosti. Šíří porozumění jednoho člověka druhému..." (Úlehla, I.: Umění pomáhat, s. 26)

Naproti tomu individuální terapeutická práce se zabývá především aktuálními problémy nebo potřebami daného klienta. Pod vedením terapeuta je klient veden pokud možno k detailní uvědomělé sebeanalýze. Na základě diagnostiky (i příčinné, pokud ji lze odhalit) terapeut nabídne klientovi konkrétní postup, jak lze dané problémy řešit. Společně pak vytvoří individuální terapeutický plán: v rámci něho je klient metodicky veden tak, aby se postupně dokázal (pokud možno samostatně) se svými problémy vypořádat a dojít tak k harmonické duševní i tělesné vyváženosti a jednotě.

Při individuálním výcviku se terapeut v rámci obecných relaxačně-harmonizujících cílů stává průvodcem (tedy ne učitelem!) na cestě vnitřního sebepoznání a autonomního duševního rozvoje klienta. Může se stát, že se na této cestě „ego“ (tedy vědomí) klienta zatvrdí a odmítne přijmout realitu „duševního prozření“ (tedy informace přicházející z „nevědomí“: vlastní neretušovaný obraz [tzv. pohled do zrcadla], nabízející se [neznámá] cesta duševního či duchovního rozvoje, řešení konkrétních emočních problémů ad.). Úkolem terapeuta je pak navést konkrétními cviky a postupy klienta, aby byl ochotný a schopný tyto blokace vědomě přijmout, ztotožnit se s nimi a následně konkrétními postupy se jich cíleně zbavovat. Terapeut tedy nesmí (!) autoritativně vést a „pečovat o duši“ (metaforicky řečeno), ale pouze pomáhat a podporovat svého klienta, který pomocí vlastních (často v rámci terapie nově vytvořených) schopností musí projít sebereflexí a následně své duševní problémy či blokace sám vědomě řešit.

Vzhledem k možnému uvolnění psychických blokací (především v rámci duševní cesty k „vlastnímu já“ pomocí intenzivní individuální terapie) mohou být průvodním jevem až nekontrolovatelné emoční projevy – pláč, smích, křik, agresivita apod. Tyto projevy nejsou ničím závadným a jsou průvodním jevem tzv. „duševní detoxidace“. Není tedy třeba se těchto náhlých emočních projevů bát: zkušený terapeut s nimi počítá a umí s nimi pracovat. Kromě toho po prvním nástupu této „emoční bouře“ přichází veliké zklidnění, které má pro tělo i duši blahodárný vliv. Podruhé se již většinou klientovi nic takového nestane, a pokud ano, jedná se zpravidla o mnohonásobně mírnější formu projevu. Obecně platí, že během několika individuálních hodin s terapeutem tyto prudké emoční projevy zcela odezní.

Harmonizující a relaxační HADE terapie ve své podstatě není léčebnou metodou v klasickém slova smyslu, tedy nemůže primárně řešit problémy již diagnostikované v rámci odborné medicíny. Jako podpůrný program je však místy i zde nezastupitelná – jak v rámci prevence, tak v rámci komplexní nebo lokální rehabilitace.